Když mi bylo třináct let začal jsem se dívat na dokumenty, které ČT pravidelně vysílala k Sametové revoluci. Měl jsem to moc rád. Ale jedna věc mi vůbec nešla na mysl. Jak je možné, že s režimem kolaborovalo tolik lidí? Opravdu byly ve straně miliony lidí, ptal jsem se mamky. A ona mi trpělivě vysvětlovala, jak to tehdy bylo a co všechno záleželo na členství či ne-členství ve straně.
Znovu mi to problesklo hlavou, když jsem si uvědomil, jak často máme, takřka všichni (z opozice), tendenci ukazovat na Bureše, Zemana a jejich voliče se slovy: To oni za to mohou! Oni mohou za to, v jakém stavu naše země je! Mohou za to, co se tady děje! My proti nim přece bojujeme, volíme "ty správné strany", jsou nám odporní a kategoricky je odmítáme.
Ale je tomu opravdu tak? Opravdu je celá "druhá strana", slovy Miroslava Donutila z Pelíšků, taková?
Včera jsem "klikl" na Facebook Bureše. Chtěl jsem se ujistit, jestli "letní slunovrat" a "naše malá zemička" není nějaký "fake". Bohužel, není. Ale to nechme stranou. Když už jsem na jeho stránkách byl, začal jsem si je procházet. A nastalo divení. Překvapení. Znechucení.
Ne z toho, co se tam píše. Ne z toho, jak takového diletanta může někdo volit. Ne z toho, jak těm nesmyslům může někdo věřit. Ale z toho, kolik lidí se s ním setká. Podá mu ruku. Provede po škole, nemocnici, zámku, domově důchodců. Takřka každý den někam jede, sejde se mnoha lidmi a všichni s ním ochotně konverzují, vyfotí se.
Opravdu se mi nechce věřit, že by všichni tito lidé byli voliči ANOfertu. Ředitelé nemocnic? Škol? Profesoři? Primáři? Majitelé rodinných firem? Ochránci přírody? Kasteláni? Památkáři? Hoteliéři? A spousta dalších velmi úspěšných lidí, za kterými je kariéra, životní příběh. Ne, nevěřím. Žádný průzkum vůbec neodpovídá tomu, že by tato kategorie lidí, zrovna Estébáka a jeho hnutí volila. Naopak. ANOfert má v těchto kruzích prakticky minimální podporu.
Přesto je případů, kdy by se s Burešem odmítl někdo setkat, jen pár. Z toho logicky vyplývá, že drtivá většina lidí, se kterou se Bureš setkat chce, se na takové setkání dostaví a ještě přidají fotku s úsměvem.
Prakticky nic nevypovídá o naší současné společnosti a totální morální krizi tolik, jako tato setkání. Lidem zcela chybí zásadovost. Morální postoj. V takové zemi přestává být gauner a mafián, gaunerem a mafiánem, protože jej společnost začala respektovat, vzala mezi sebe a postavila jej na úroveň slušných občanů.
Situace v naší zemi se nezlepší volbami, referendem, ale jedině tím, že lidé přestanou kolaborovat se zlem. Za minulého režimu značila kolaboraci s režim Rudá knížka. Dnes značí kolaboraci přisluhování a legitimizovaní mafiána v čele státu. Je mezi těmito typy kolaborace nějakého rozdílu?
Ano. A ten rozdíl ani trochu "nehraje" v náš prospěch. Když někdo za bolševiků odmítl vstup do strany, mohl jej režim vyhodit z práce, bytu a jeho děti ze školy. Opravdu by byl dnes, například ředitel nemocnice vyhozen z funkce, domu a jeho děti ze školy, za to, že se odmítl sejít s Burešem? Myslím si, že tak daleko zatím nejsme. Ale možná za pár let budeme, pokud lidé nepřestanou kolaborovat.
Závěrem budu citovat Tomáše Garrigua Masaryka, který mluvil o morálce takto:
"Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky, nelze spravovat žádný stát. Stát a zákon čerpají svou autoritu z všeobecného uznání mravních zásad. A ze všeobecného souhlasu občanů v hlavních názorech na život a svět."