Dějiny zapomněly na Jakira. Ukrajina však na Jakira nemůže zapomenout nikdy. Právě zde provedl jeden z největších vrahů 20. století svá největší zvěrstva. A proto si jej dnes připomeneme.
Jona Jakir se narodil 3. srpna 1896 do bohaté rodiny. Byl vyhozen ze studií. Díky kontaktům se vyhnul narukování na frontu Velké války. Ve dvaceti se přidal k bolševikům. U bolševiků prožil raketovou kariéru. Byl totiž skvělým organizátorem a nejen to, rovněž vynikal velkou pílí, snaživostí a dobrými nápady. Právě Jakir byl autorem myšlenky, aby Rudá armáda naverbovala Číňany. A Jakir se stal jejich velitelem.
Velmi brzy si Jakir získal mezi bolševiky skvělou reputaci tvrdého velitele, který nepřátele neporáží ale likviduje. Uvedu zde několik příkladů, jakými způsoby se velitel Jakir vyznačoval a k čemu vydával své rozkazy. Ve Voroněži nechal mučené civilisty zavřít do sudů, které byly zevnitř pobity ocelovými hřeby a sudy nechal kutálet ulicemi. Kněžím na hlavu narážel ostnatou korunu. V Caricynu nechal lidem rozřezávat pilou kosti. V Poltavě narážel kněží na kůly. V Jekatěrinoslavi pro změnu kněží ukřižoval.
Nejbrutálněji si počínal v Oděse. Zde Ukrajince nechal spoutat a velice pomalu je zasouval do žhavých lodních kotlů. Jiné nechal trhat navijáky. Další části dění v Oděse tady nebudu ani popisovat. Byla to právě brutalita, krutost a strach, nikoli velká vojenská vítězství, co rozhodlo o vítězství v Ruské občanské válce. Bolševikům se povedlo lidi natolik zastrašit, až neměli ani odvahu proti nim nadále bojovat.
Velký odpor proti bolševické nadvládě vedli Ukrajinci a právě proto zde Jakir předvedl nejstrašlivější věci, jaká kdy člověk předváděl. Jak však zlomit odpor národa? Jedině principem kolektivní viny. Když se Jakir například dozvěděl, že některá vesnice poskytla potraviny nepřátelům Rudé armády, vyslal k vesnici svá vojska a nechal ji obklíčit. Rozdělil vesničany na muže a ženy. Muže nahnal do stodol a po celý den docházelo k hromadnému znásilňování žen. Poté je naházeli vojáci do studen a muže spálili plamenomety. Avšak, Jakir vždy několik vesničanů ušetřil. To proto, aby mohli v okolí zvěstovat, co se stalo. Díky tomuto systému se podařilo odpor zlomit.
Poté, co Jakov Sverdlov vydal direktivu o "masovém teroru proti všem kozákům, kteří se podíleli přímo či nepřímo na boji proti Sovětům", Jakir, který měl direktivu vykonat, ji označil za příliš měkkou a benevolentní a sám určoval procenta likvidace mužské populace kozáků v jednotlivých oblastech.
Za všechny své úspěchy byl Jakir patřičně odměněn. Nejenže získal jako teprve druhý voják Rudé armády řád Rudého praporu, a několik měsíců na to obdržel dokonce toto vyznamenání podruhé, ale především, byl jmenován velitelem nejdůležitějšího vojenského okruhu Sovětského svazu. Toho Ukrajinského.
20. léta strávil návrhy na reorganizaci Rudé armády a rovněž studoval. Pobýval nějakou dobu v Německu (ano, Německo kolaborovalo se SSSR ještě před nástupem Hitlera k moci) a setkal se zde s Paulem von Hindenburgem. Navrhl taktiku tzv. hloubkových operací a spřátelil se s Michailem Tuchačevským. Toto přátelství jej bude později stát život.
Na Ukrajině začíná v roce 1932 Holodomor a s ním přichází vrcholná chvíle života Jona Jakira. Zde se zapíše do dějin jako člověk, který svou iniciativou a důsledností způsobil smrt mnoha milionů lidí. Nebýt brutální efektivity, s jakou Jakir plnil rozkazy, neměl by Holodomor v žádném případě tak vysoký počet obětí.
Anatolij Kuzněcov, jeden z podřízených Jakira, později vzpomínal: "Říkali jsme jim: Kolchoz nebo smrt! A Ukrajinci na to odpovídali: Raději tu smrt! My, komunisté, jsme dostávali přídělové lístky, abychom přežili. Dostalo se i na vesnické aktivisty. Co ale žrali Ukrajinci, nad tím zůstává rozum stát. Docela vymizely žáby, myši. Kočku abys pohledal. Kosili trávu, slámu, mleli březovou kůru a z té pekli placky. Projevy kanibalismu byly na denním pořádku." Ještě jednou upozorňuji, že se jedná o vzpomínky bolševika, který se dále chlubí svými "úspěchy" a vypočítává, kolik vesnic nechal jeho oddíl vyhladovět. Nejde tedy o žádnou "imperialistickou propagandu".
Při hledání hlavních viníků Holodomoru musíme mít na paměti, že pouze bolševici a čekisté by nikdy nemohli zvládnout systematicky vyhladovět většinu země a zajistit smrt milionů lidí. Kdepak. Na to jich bylo příliš málo. Holodomor byl ve svém rozsahu možný jen a pouze díky působení Rudé armády, které v Ukrajinském vojenském okruhu velel Jona Jakir.
Stalin by mohl vydávat rozkazy a požadovat další a další dodávky obilí z Ukrajiny, ale ničeho by nedosáhl, kdyby armádě na Ukrajině nevelel tak iniciativní a organizačně schopný člověk, kterému není cizí jakákoli forma brutality. A Stalin věděl, čeho je Jakir schopen.
Tak jako hlavním strůjcem Holokaustu byl Reinhard Heydrich, tak hlavním strůjcem Holodomoru byl Jano Jakir. Hitler se Stalinem pouze vyjadřovali svá přání. Organizátoři vždy stáli o stupínek níže. Mezi Heydrichem a Jakirem je jediný rozdíl. Heydrich si ani neumazal ruce.
Byla to Jakirova Rudá armáda, která nahnala násilím lidi do kolchozů, která pálila obilí, střílela krávy a prasata, odebírala vesničanům chleba, maso jim zasypávala nehašeným vápnem, skot naháněla do vagónů a odesílala do Ruska. Nikdo jiný než Jakir nevydal rozkazy podle kterých bylo nutno vždy postupovat s maximální důsledností. Pokud ve vesnici zůstalo pár kusů uhynulého dobytka, který už nešlo odvést, nemohl jej tam velitel jen tak ponechat. Pár takových nechal Jakir pro výstrahu zastřelit. Musel zajistit, že budou spálena.
Holodomor by určitě nepřežily stovky tisíc lidí. Díky urputné snaze Jakira se však oběti počítají na miliony.
A jak dopadl sám Jakir? Ač byl za svou snahu a výkony nejprve povýšen do druhé nejvyšší hodnosti v Rudé armádě, Stalin se jej později zbavil během Velké čistky. Stalin pokládal Jakira za člena skupiny maršála Tuchačevského a oba byli zastřeleni v noci z 11. na 12. června 1937. A tak symbolicky nechal druhý největší vrah 20. století zavraždit muže, kterého lze s jistotou zařadit do první desítky největších vrahů 20. století.