Dnes si připomínáme den vraždy paní doktorky Horákové. Tento "opus magnum" komunistických vrahů nám měl být navždy mementem. Už není. A možná ani nikdy nebyl.
A to není jediné symbolické výročí dnešního dne. ČSSD (zcela evidentně) s láskou vzpomíná na své sloučení s KSČ, které se odehrálo roku 1948. Lidi už tehdy nebavila politika. Byli z ní otrávení. A chtěli klid na práci. Občanský nezájem a ignorance je pro totalitáře vždy ráj. Hodně špatně se "krade" svoboda angažovanému občanstvu, které protestuje. Možná právě proto se u nás vždy svoboda "kradla" tak dobře.
Nyní zde máme opět politiky, kteří požadují klid na práci. Pokud se takto vyjadřují agenti Bureš a Falmer je vše v pořádku. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, chtělo by se říct. Ale když to slyším od paní poslankyně Gajdůškové, je mi smutno.
Dnes v rozhovoru pro DVTV vyprávěla, jak byla za svými voliči ve Valašských kloboukách. To je od ní nepochybně pěkné. Kéž by více politiků takto jezdilo za svými voliči. Horší je, co se si tam od "lidu" vyslechla.
Lidi už nebaví politika. Jsou z toho unavení. Otrávení. Už chtějí vládu.
A proto se paní poslankyně rozhodla hlasovat pro důvěru vládě agenta Bureše, kterou bude podporovat soudruh agent Falmer.
Není nejstrašnější, že se paní poslankyně rozhodla poslechnout své voliče (ačkoli demokrat "non plus ultra" by to nikdy neudělal), ale to, jaké voliče má.
Spíše: Jaké voliče máme.
Voliče, kteří sedmdesát let po "vítězném únoru" znovu chtějí klid na práci...
A to není jediné symbolické výročí dnešního dne. ČSSD (zcela evidentně) s láskou vzpomíná na své sloučení s KSČ, které se odehrálo roku 1948. Lidi už tehdy nebavila politika. Byli z ní otrávení. A chtěli klid na práci. Občanský nezájem a ignorance je pro totalitáře vždy ráj. Hodně špatně se "krade" svoboda angažovanému občanstvu, které protestuje. Možná právě proto se u nás vždy svoboda "kradla" tak dobře.
Nyní zde máme opět politiky, kteří požadují klid na práci. Pokud se takto vyjadřují agenti Bureš a Falmer je vše v pořádku. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, chtělo by se říct. Ale když to slyším od paní poslankyně Gajdůškové, je mi smutno.
Dnes v rozhovoru pro DVTV vyprávěla, jak byla za svými voliči ve Valašských kloboukách. To je od ní nepochybně pěkné. Kéž by více politiků takto jezdilo za svými voliči. Horší je, co se si tam od "lidu" vyslechla.
Lidi už nebaví politika. Jsou z toho unavení. Otrávení. Už chtějí vládu.
A proto se paní poslankyně rozhodla hlasovat pro důvěru vládě agenta Bureše, kterou bude podporovat soudruh agent Falmer.
Není nejstrašnější, že se paní poslankyně rozhodla poslechnout své voliče (ačkoli demokrat "non plus ultra" by to nikdy neudělal), ale to, jaké voliče má.
Spíše: Jaké voliče máme.
Voliče, kteří sedmdesát let po "vítězném únoru" znovu chtějí klid na práci...