Osel byl u cirkusu od narození, stejně jako jeho matka oslice. Život u cirkusu nebyl příliš zajímavý, za to měl ale Osel vždy co jíst a nic mu nechybělo. Tak jako Osel žilo u cirkusu i několik dalších zvířat. Opice, Medvěd, Slon a Tygr. Nikdo z nich nikdy nežil ve volné krajině. A všichni byli u cirkusu celkem spokojeni.
Jednoho dne přivezli do cirkusu Lva. Lev se vzpouzel, řval, skákal, ale přesto se skupince lidí podařilo strčit jej do klece vedle Osla. Osel Lva chvíli pozoroval, jak krouží po kleci a pak jej oslovil: "Ahoj Lve, já jsem tvůj soused, Osel." Lev se na něj otočil a stroze mu odpověděl: "Ahoj Osle." Poté se Lev natáhl a dále se s Oslem nebavil. Druhého dne všichni trénovali. Osel běhal v šapitó a přeskakoval překážky, Opice skákala po laně, Medvěd chodil po dvou nohách, Slon chobotem odrážel míče a Tygr skákal skrz kruhy. Lidé od cirkusu chtěli začít s výcvikem Lva, ten se ale nedal, neustále se bránil a napadal je.
Poté dostala za odměnu všechna zvířata potravu navíc. Všechna, kromě lva. Ten nedostal nic. A Osel, protože se snažil ze všech nejvíc mohl dokonce zůstat ještě chvíli před šapitó, než šel zpátky do klece.
Osel si to po návratu do klece velmi pochvaloval a pomlaskával, když žvýkal trávu. V tom jej Lev oslovil: "Vypadáš nějak spokojeně..." Osel, nadšen, že jej Lev oslovil mu s radostí odpověděl: "Jsem velmi spokojený, cvičitel mě poplácal a ještě jsem dostal tolik trávy. A ty nemáš nic." Lev na to nic neříkal a proto Osel po chvíli ještě dodal: "Jestli jim takhle budeš odporovat pořád, tak tady umřeš hlady." Lev si jen odfrkl a zavrčel: "Tak ať. Tohle stejně není život." Osel nechápal, co tím Lev myslí a dál si pochutnával na velkém přídělu trávy.
Tato situace se opakovala několik následujících dnů. Lev už měl opravdu velký hlad a cítil, jak slábne. Osel to na něm viděl a domlouvá mu: "Proč jim pořád takhle vzdoruješ?" Tentokráte už se s ním Lev pustil do diskuze a pravil: "Protože přece nebudu skákat, jak oni pískají. Celý život jsem žil v přírodě, mohl jsem jít kam jsem chtěl, kdy jsem chtěl a potravu jsem si vždy lovil sám." Osel se nad tím chvíli zamyslel a poté odpověděl: "Aha... Ale tady si potravu nelovíme, tady ji dostaneme a proto nemusíme nikam chodit. To je mnohem lepší." Lev se smutně zasmál a pak se Osla zeptal: "A vás nikdy nikam nepustí?" Na to Osel hned odpověděl: "Pustí, to víš, že pustí. Když jsme hodní a posloucháme, tak se někdy můžeme projít kolem šapitó." Lev se znovu smutně zasmál, už už se chtěl otočit a natáhnout, ale ještě se Osla zeptal: "A to tě nikdy nenapadlo, proč musíš spát v takové malé kleci?" Osel opět hbitě odpovídá: "Samozřejmě, to je přece jasné... Aby se mi venku něco nestalo!" Pak už se Lev natáhl a připravoval si na zítřejší den plán.
Když dalšího dne ráno cvičitelé opět vyháněli zvířata z klecí do šapitó, aby trénovala a připravovala vystoupení, Lev předstíral, že jde s nimi. Cvičitelé se radovali, že Lva konečně zlomili a přesně toho momentu Lev využil. Vrhl se na nejbližšího cvičitele, pokousal jej, skočil na klec, z klece na plot a odtud velkým skokem do krajiny. Ostatní cvičitelé se za ním rozběhli a nechali otevřenou bránu. Osel v ten moment povídá ostatním zvířatům: "To je ale trouba, kdo mu tam dá potravu? Co s ním bude? Kdo se o něj postará?" Všichni přikyvovali a nechápali, co to Lev provedl. "Vždyť se tady s námi mohl mít tak dobře," řekla nakonec Opice.
Zvířata pak odešla do šapitó, tak jak byla naučená, aby tam počkala než se vrátí cvičitelé a začne výcvik. Cvičitelé se vrátili zanedlouho, ale bez Lva. Toho už zvířata nikdy neviděla a brzy na něj úplně zapomněla.
Jednoho dne přivezli do cirkusu Lva. Lev se vzpouzel, řval, skákal, ale přesto se skupince lidí podařilo strčit jej do klece vedle Osla. Osel Lva chvíli pozoroval, jak krouží po kleci a pak jej oslovil: "Ahoj Lve, já jsem tvůj soused, Osel." Lev se na něj otočil a stroze mu odpověděl: "Ahoj Osle." Poté se Lev natáhl a dále se s Oslem nebavil. Druhého dne všichni trénovali. Osel běhal v šapitó a přeskakoval překážky, Opice skákala po laně, Medvěd chodil po dvou nohách, Slon chobotem odrážel míče a Tygr skákal skrz kruhy. Lidé od cirkusu chtěli začít s výcvikem Lva, ten se ale nedal, neustále se bránil a napadal je.
Poté dostala za odměnu všechna zvířata potravu navíc. Všechna, kromě lva. Ten nedostal nic. A Osel, protože se snažil ze všech nejvíc mohl dokonce zůstat ještě chvíli před šapitó, než šel zpátky do klece.
Osel si to po návratu do klece velmi pochvaloval a pomlaskával, když žvýkal trávu. V tom jej Lev oslovil: "Vypadáš nějak spokojeně..." Osel, nadšen, že jej Lev oslovil mu s radostí odpověděl: "Jsem velmi spokojený, cvičitel mě poplácal a ještě jsem dostal tolik trávy. A ty nemáš nic." Lev na to nic neříkal a proto Osel po chvíli ještě dodal: "Jestli jim takhle budeš odporovat pořád, tak tady umřeš hlady." Lev si jen odfrkl a zavrčel: "Tak ať. Tohle stejně není život." Osel nechápal, co tím Lev myslí a dál si pochutnával na velkém přídělu trávy.
Tato situace se opakovala několik následujících dnů. Lev už měl opravdu velký hlad a cítil, jak slábne. Osel to na něm viděl a domlouvá mu: "Proč jim pořád takhle vzdoruješ?" Tentokráte už se s ním Lev pustil do diskuze a pravil: "Protože přece nebudu skákat, jak oni pískají. Celý život jsem žil v přírodě, mohl jsem jít kam jsem chtěl, kdy jsem chtěl a potravu jsem si vždy lovil sám." Osel se nad tím chvíli zamyslel a poté odpověděl: "Aha... Ale tady si potravu nelovíme, tady ji dostaneme a proto nemusíme nikam chodit. To je mnohem lepší." Lev se smutně zasmál a pak se Osla zeptal: "A vás nikdy nikam nepustí?" Na to Osel hned odpověděl: "Pustí, to víš, že pustí. Když jsme hodní a posloucháme, tak se někdy můžeme projít kolem šapitó." Lev se znovu smutně zasmál, už už se chtěl otočit a natáhnout, ale ještě se Osla zeptal: "A to tě nikdy nenapadlo, proč musíš spát v takové malé kleci?" Osel opět hbitě odpovídá: "Samozřejmě, to je přece jasné... Aby se mi venku něco nestalo!" Pak už se Lev natáhl a připravoval si na zítřejší den plán.
Když dalšího dne ráno cvičitelé opět vyháněli zvířata z klecí do šapitó, aby trénovala a připravovala vystoupení, Lev předstíral, že jde s nimi. Cvičitelé se radovali, že Lva konečně zlomili a přesně toho momentu Lev využil. Vrhl se na nejbližšího cvičitele, pokousal jej, skočil na klec, z klece na plot a odtud velkým skokem do krajiny. Ostatní cvičitelé se za ním rozběhli a nechali otevřenou bránu. Osel v ten moment povídá ostatním zvířatům: "To je ale trouba, kdo mu tam dá potravu? Co s ním bude? Kdo se o něj postará?" Všichni přikyvovali a nechápali, co to Lev provedl. "Vždyť se tady s námi mohl mít tak dobře," řekla nakonec Opice.
Zvířata pak odešla do šapitó, tak jak byla naučená, aby tam počkala než se vrátí cvičitelé a začne výcvik. Cvičitelé se vrátili zanedlouho, ale bez Lva. Toho už zvířata nikdy neviděla a brzy na něj úplně zapomněla.