"Proč všichni víte, kdo jsem já? A proč já nevím, kdo jste vy? Tady jsou zástupci hovadsky velkejch měst. Nevíme o své práci navzájem ani my tady. Jak to mají lidé vědět?“ - "Andrej Babiš nejedná slušně, prodává lež a lejna, ODS má větší potenciál. Máme na to, ale musíme si věřit jako Řeporyje."
Osud tomu chtěl, aby přesně týden od chvíle, co Pavel Novotný přednesl svůj, takřka kultovní projev, byla jeho slova PR divizí hnutí ANO potvrzena a ještě dostala razítko i s podpisem.
Andreji Babišovi (respektive "Márovi") se totiž povedl mistrovský kousek. Jedno obří lejno zabalil do zlatého roucha a s úsměvem na tváři jej (pořád ještě lehce zapáchající) prodal svým voličům. A nejen jim.
Ano, samozřejmě mluvím o kauze "e-shop na dálniční známky". Stejně tak předpokládám, že ji nemusím nijak rozvádět (počítám s poučeným čtenářem).
Zkusme to tedy trochu jinak, zkusme se podívat na to, jak celou "kauzu" vnímá průměrný český volič. Tedy člověk, který nesedí na Twitteru či Facebooku, nečte, co o kauze píše Michal Bláha a pořádně ani neví, že "nějaký" Kremlík byl ministr dopravy.
Minulý týden se doslech, že na Ministerstvu dopravy vznikl problém s e-shopem na dálniční známky. E-shop měl stát 400 milionů korun (byť se samozřejmě nejedná o pouhý e-shop, ale tohle nikdo neřeší) a je mu jasné, jak moc je cena přestřelená. Vidí Andreje Babiše, jak se okamžitě vrhá do řešení situace. Zakázku zkritizuje a ministra vystaví palbě kritiky. Dále zaznamená, že se premiér sešel s člověkem, který se e-shop chystá udělat zdarma, o víkendu a s partou nadšenců. Poté sleduje, jak se Babiš zbavuje ministra (opět nijak neřeší, že to byl právě Babiš, jenž tohoto ministra do funkce dosadil). A na závěr se v nedělních zprávách dozví, že e-shop byl o víkendu úspěšně připraven (ostatně, Andrej to přece domluvil).
Co si z toho průměrný český volič odnese? To je přeci jasné. Že Andrej je machr, který to rychle vyřešil, s neschopným ministrem zametl a e-shop zařídil za víkend.
Co se průměrný český volič doslech od opozice? Prakticky nic. Slyšel něco o tom, že pořád máme špatné ministry dopravy (to nepotřeboval ani slyšet, to ví každý, kdo na české silnice vyjede) a jinak prakticky nic.
Celá "kauza" je názorná ukázka toho, jak má (nebo spíše ve slušné společnosti nemá, ale to nechme stranou) fungovat politický marketing a že než se opozice vzpamatuje, "Márův tým" má dávno vyřešeno.
Můžeme se jen ptát, proč pana Vondráčka nezkontaktoval Petr Fiala či Ivan Bartoš a nezkusil s ním (jeden z lídrů) domluvit, že akce proběhne pod záštitou opozice a ukáže vládě, jak dělá veřejné zakázky špatně.
Dnešní zprávy by byly v tom duchu, že vláda zpackala veřejnou zakázku, vyhodila z okna 400 milionů korun, opozice a veřejnost jí ukázala, jak se to má dělat a Mára by mohl tak akorát psát zahořklé "Čau lidi" o "nějakém panu Vondráčkovi, který bere veřejné zakázky a nemá tedy co moralizovat" (jak napsala MF Dnes).
Místo toho dostala opozice velmi krutou lekci z politického marketingu a my můžeme jen doufat (byť možná naivně), že si přece jen ze slov Pavla Novotného něco vezme.
Osud tomu chtěl, aby přesně týden od chvíle, co Pavel Novotný přednesl svůj, takřka kultovní projev, byla jeho slova PR divizí hnutí ANO potvrzena a ještě dostala razítko i s podpisem.
Andreji Babišovi (respektive "Márovi") se totiž povedl mistrovský kousek. Jedno obří lejno zabalil do zlatého roucha a s úsměvem na tváři jej (pořád ještě lehce zapáchající) prodal svým voličům. A nejen jim.
Ano, samozřejmě mluvím o kauze "e-shop na dálniční známky". Stejně tak předpokládám, že ji nemusím nijak rozvádět (počítám s poučeným čtenářem).
Zkusme to tedy trochu jinak, zkusme se podívat na to, jak celou "kauzu" vnímá průměrný český volič. Tedy člověk, který nesedí na Twitteru či Facebooku, nečte, co o kauze píše Michal Bláha a pořádně ani neví, že "nějaký" Kremlík byl ministr dopravy.
Minulý týden se doslech, že na Ministerstvu dopravy vznikl problém s e-shopem na dálniční známky. E-shop měl stát 400 milionů korun (byť se samozřejmě nejedná o pouhý e-shop, ale tohle nikdo neřeší) a je mu jasné, jak moc je cena přestřelená. Vidí Andreje Babiše, jak se okamžitě vrhá do řešení situace. Zakázku zkritizuje a ministra vystaví palbě kritiky. Dále zaznamená, že se premiér sešel s člověkem, který se e-shop chystá udělat zdarma, o víkendu a s partou nadšenců. Poté sleduje, jak se Babiš zbavuje ministra (opět nijak neřeší, že to byl právě Babiš, jenž tohoto ministra do funkce dosadil). A na závěr se v nedělních zprávách dozví, že e-shop byl o víkendu úspěšně připraven (ostatně, Andrej to přece domluvil).
Co si z toho průměrný český volič odnese? To je přeci jasné. Že Andrej je machr, který to rychle vyřešil, s neschopným ministrem zametl a e-shop zařídil za víkend.
Co se průměrný český volič doslech od opozice? Prakticky nic. Slyšel něco o tom, že pořád máme špatné ministry dopravy (to nepotřeboval ani slyšet, to ví každý, kdo na české silnice vyjede) a jinak prakticky nic.
Celá "kauza" je názorná ukázka toho, jak má (nebo spíše ve slušné společnosti nemá, ale to nechme stranou) fungovat politický marketing a že než se opozice vzpamatuje, "Márův tým" má dávno vyřešeno.
Můžeme se jen ptát, proč pana Vondráčka nezkontaktoval Petr Fiala či Ivan Bartoš a nezkusil s ním (jeden z lídrů) domluvit, že akce proběhne pod záštitou opozice a ukáže vládě, jak dělá veřejné zakázky špatně.
Dnešní zprávy by byly v tom duchu, že vláda zpackala veřejnou zakázku, vyhodila z okna 400 milionů korun, opozice a veřejnost jí ukázala, jak se to má dělat a Mára by mohl tak akorát psát zahořklé "Čau lidi" o "nějakém panu Vondráčkovi, který bere veřejné zakázky a nemá tedy co moralizovat" (jak napsala MF Dnes).
Místo toho dostala opozice velmi krutou lekci z politického marketingu a my můžeme jen doufat (byť možná naivně), že si přece jen ze slov Pavla Novotného něco vezme.