Státníci z celého světa si dnes v Izraeli připomněli památku obětí holokaustu. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier mluvil o historické odpovědnosti své země, vyjádřil lítost a omluvil se.
Sledujíc tuto událost a především projev prezidenta Steinmeiera uvědomil jsem si, že mám možná odpověď na otázku, nad kterou přemýšlím dlouhé roky. Ta otázka zní: Proč lidé volí komunisty? Když tuto otázku rozeberu na více částí, bude vypadat takto: Proč lidé u nás volí "staré, kované" komunisty, když ví, co všechno u nás napáchali a proč volí lidé ve světě různé polo-komunistické strany a polo-komunistické politiky, jenž hlásají válku bohatým, když ví, co všechno takové myšlenky ve světě způsobily?
A jak zní odpověď, na kterou jsem dnes přišel? Oni to možná tak úplně neví. Nebo si to spíše ne zcela uvědomují. Opět to rozvedu. Samozřejmě tím nechci říct, že si lidé nejsou vědomi experimentů Maa v Čínské lidové republice nebo Stalinových čistek. To samozřejmě ano. Ale ono zlo, ono skutečné zlo komunismu nevidí nikde a nijak zhmotněné. Není žádný velký symbol. Žádné velké vzpomínání. A jak kontrastní bylo sledovat připomínku holokaustu v Izraeli oproti připomínce pádu Berlínské zdi.
Porovnejme si nyní povědomí o komunismu a nacismu. Symboly zrůdnosti. Uvedu pár příkladů:
Samotné jméno Adolf Hitler rezonuje všude ve světě úplně jinak než Josif Stalin nebo Mao Ce-tung. To jméno symbolizuje zlo.
Holokaust je pro nás také symbolizován velkými příběhy. Deník Anne Frankové je celosvětový fenomén. Lze-li to takto vůbec říci. Oproti tomu, vybaví se Vám alespoň nějaký tak slavný příběh "oběti" komunismu? Smutně zde musím konstatovat, že Solženicyna prakticky nikdo nečte.
Když se řekne Osvětim, Treblinka, Dachau, Mauthausen, Buchenwald opět se lidem, slyšíc jména těchto koncentračních táborů, tají dech a jsou si plně vědomi utrpení, která se zde stala. Teď se Vás zeptám, kolik vyjmenujete nacistických koncentračních táborů a kolik komunistických gulagů? Schválně se na chvíli zamyslete, než budete pokračovat ve čtení.
Pokud Vám jméno žádného gulagu na mysl nepřišlo, řeknou Vám něco alespoň tyto názvy? Vorkuta, Pečora, Magadan nebo Norilsk? S trochou nadsázky, která se sem možná ani nehodí, řeknu, že hráči série Call of Duty si vybaví alespoň slovo Vorkuta a onu slavnou misi. Více edukováni v této temné kapitole lidské historie bohužel nejsme.
Přitom gulagy nebyly o nic lepší než koncentrační tábory nacistického Německa. Ano, nevraždili zde plynem, za to vraždili šílenou prací, zimou, hladem či mučením. Gulagy, stejně jako koncentračními tábory prošly desítky milionů lidí, rovněž je miliony nepřežily. Zásadní rozdíl je v tom, že gulagy fungovaly mnohem déle a také jich bylo mnohem více.
A to jsou jen jedny z mnoha příkladů komunistické hrůzovlády. Zničené životy, rozdělené rodiny, strach ve společnosti, zdevastované země, zlikvidované památky, rozvrácené hospodářství, to všechno je pro spoustu dnešních lidí na tolik abstraktní, že si to ani nedovedou naplno představit. Můžete říct, že u nás se alespoň mohou podívat na filmy či seriály z oné doby. To ano, ale opět zde dodám, že na západě tohle prakticky neplatí. Oproti tomu filmů a seriálů o době nacismu je všude dost. Také jsem už párkrát od různých tvůrců slyšel poměrně alibistickou větu, že točit o komunistické minulosti je kontroverzní.
Ptáte se, kde se stala chyba? Jak se něco takového mohlo připustit? Vysvětlení je až nečekaně jednoduché. Nepojmenovali jsme zlo. Nepotrestali jsme viníky. Norimberský proces udělal za nacismem velice jasnou a tlustou čáru. Odsoudil viníky. Ukázal zločiny. Nic takového se po pádu komunismu v Evropě nestalo. Stačilo, aby jedna země udělala velký proces s odpovědnými funkcionáři a vykonavateli toho největšího zla. Nestalo se. Kdyby se něco takového událo, proces by připoutal obří pozornost celého světa. Tak jako kupříkladu ten s Eichmannem.
Z pohledu okolního světa (ale nejen jeho) to vypadalo, že se v poklidu vyměnila vláda a jelo se bez nějakých velkých okolků dál. Proto tolika lidem ani nepřijde, že by se ve východní Evropě či Rusku stalo něco "extra" strašného.
Jsem si plně vědom všech protiargumentů, které zde mohou zaznít. Porovnání obou režimů, rozdílnost doby, zla, systému, lidí, formy pádu, a proto dodám na závěr tento argument.
Frankistické Španělsko. Španělsko je jednoznačnou ukázkou toho, že když dojde k (poměrně) poklidnému přerodu z totalitního systému (tentokráte fašistického) na demokratický, bez toho aniž by proběhlo odsouzení onoho systému a potrestali se zločinci, nastane totožný scénář, jako v případě poklidného přerodu komunismu na demokracii. Fašismus je dnes přirozenou součástí španělské společnosti. V parlamentu je fašistická strana. Fašisté chodí do televizních debat, pořádají akce. Úplně stejně jako u nás (či jinde) komunisté či polo-komunisté.
A nyní už víte proč. Protože nepojmenovali a neodsoudili zlo.
Sledujíc tuto událost a především projev prezidenta Steinmeiera uvědomil jsem si, že mám možná odpověď na otázku, nad kterou přemýšlím dlouhé roky. Ta otázka zní: Proč lidé volí komunisty? Když tuto otázku rozeberu na více částí, bude vypadat takto: Proč lidé u nás volí "staré, kované" komunisty, když ví, co všechno u nás napáchali a proč volí lidé ve světě různé polo-komunistické strany a polo-komunistické politiky, jenž hlásají válku bohatým, když ví, co všechno takové myšlenky ve světě způsobily?
A jak zní odpověď, na kterou jsem dnes přišel? Oni to možná tak úplně neví. Nebo si to spíše ne zcela uvědomují. Opět to rozvedu. Samozřejmě tím nechci říct, že si lidé nejsou vědomi experimentů Maa v Čínské lidové republice nebo Stalinových čistek. To samozřejmě ano. Ale ono zlo, ono skutečné zlo komunismu nevidí nikde a nijak zhmotněné. Není žádný velký symbol. Žádné velké vzpomínání. A jak kontrastní bylo sledovat připomínku holokaustu v Izraeli oproti připomínce pádu Berlínské zdi.
Porovnejme si nyní povědomí o komunismu a nacismu. Symboly zrůdnosti. Uvedu pár příkladů:
Samotné jméno Adolf Hitler rezonuje všude ve světě úplně jinak než Josif Stalin nebo Mao Ce-tung. To jméno symbolizuje zlo.
Holokaust je pro nás také symbolizován velkými příběhy. Deník Anne Frankové je celosvětový fenomén. Lze-li to takto vůbec říci. Oproti tomu, vybaví se Vám alespoň nějaký tak slavný příběh "oběti" komunismu? Smutně zde musím konstatovat, že Solženicyna prakticky nikdo nečte.
Když se řekne Osvětim, Treblinka, Dachau, Mauthausen, Buchenwald opět se lidem, slyšíc jména těchto koncentračních táborů, tají dech a jsou si plně vědomi utrpení, která se zde stala. Teď se Vás zeptám, kolik vyjmenujete nacistických koncentračních táborů a kolik komunistických gulagů? Schválně se na chvíli zamyslete, než budete pokračovat ve čtení.
Pokud Vám jméno žádného gulagu na mysl nepřišlo, řeknou Vám něco alespoň tyto názvy? Vorkuta, Pečora, Magadan nebo Norilsk? S trochou nadsázky, která se sem možná ani nehodí, řeknu, že hráči série Call of Duty si vybaví alespoň slovo Vorkuta a onu slavnou misi. Více edukováni v této temné kapitole lidské historie bohužel nejsme.
Přitom gulagy nebyly o nic lepší než koncentrační tábory nacistického Německa. Ano, nevraždili zde plynem, za to vraždili šílenou prací, zimou, hladem či mučením. Gulagy, stejně jako koncentračními tábory prošly desítky milionů lidí, rovněž je miliony nepřežily. Zásadní rozdíl je v tom, že gulagy fungovaly mnohem déle a také jich bylo mnohem více.
A to jsou jen jedny z mnoha příkladů komunistické hrůzovlády. Zničené životy, rozdělené rodiny, strach ve společnosti, zdevastované země, zlikvidované památky, rozvrácené hospodářství, to všechno je pro spoustu dnešních lidí na tolik abstraktní, že si to ani nedovedou naplno představit. Můžete říct, že u nás se alespoň mohou podívat na filmy či seriály z oné doby. To ano, ale opět zde dodám, že na západě tohle prakticky neplatí. Oproti tomu filmů a seriálů o době nacismu je všude dost. Také jsem už párkrát od různých tvůrců slyšel poměrně alibistickou větu, že točit o komunistické minulosti je kontroverzní.
Ptáte se, kde se stala chyba? Jak se něco takového mohlo připustit? Vysvětlení je až nečekaně jednoduché. Nepojmenovali jsme zlo. Nepotrestali jsme viníky. Norimberský proces udělal za nacismem velice jasnou a tlustou čáru. Odsoudil viníky. Ukázal zločiny. Nic takového se po pádu komunismu v Evropě nestalo. Stačilo, aby jedna země udělala velký proces s odpovědnými funkcionáři a vykonavateli toho největšího zla. Nestalo se. Kdyby se něco takového událo, proces by připoutal obří pozornost celého světa. Tak jako kupříkladu ten s Eichmannem.
Z pohledu okolního světa (ale nejen jeho) to vypadalo, že se v poklidu vyměnila vláda a jelo se bez nějakých velkých okolků dál. Proto tolika lidem ani nepřijde, že by se ve východní Evropě či Rusku stalo něco "extra" strašného.
Jsem si plně vědom všech protiargumentů, které zde mohou zaznít. Porovnání obou režimů, rozdílnost doby, zla, systému, lidí, formy pádu, a proto dodám na závěr tento argument.
Frankistické Španělsko. Španělsko je jednoznačnou ukázkou toho, že když dojde k (poměrně) poklidnému přerodu z totalitního systému (tentokráte fašistického) na demokratický, bez toho aniž by proběhlo odsouzení onoho systému a potrestali se zločinci, nastane totožný scénář, jako v případě poklidného přerodu komunismu na demokracii. Fašismus je dnes přirozenou součástí španělské společnosti. V parlamentu je fašistická strana. Fašisté chodí do televizních debat, pořádají akce. Úplně stejně jako u nás (či jinde) komunisté či polo-komunisté.
A nyní už víte proč. Protože nepojmenovali a neodsoudili zlo.