Jedním z nejdůležitějších dnů v Rusku i v bývalém Sovětském svazu je a byl 23. únor. Toho dne se v Rusku slaví Den obránce vlasti. Na tom by nebylo nic divného. Spousta zemí má "den", kdy oslavuje své hrdiny a armádu. Vtip je v tom, že na 23. únoru není absolutně co oslavovat.
Oslavy Dne obránce vlasti se váží k událostem roku 1918. Tehdy bylo Rusko na kolenou. Rozloženo vnitřní revolucí, totální chaos v armádě a Němci postupovali na Petrohrad.
Bolševik Pavel Dybenko byl se svou "armádou" vyslán, aby je u Narvy a Pskova zastavil. A opravdu. Tohoto dne se německý postup na Petrohrad zastavil.
Avšak nezpůsobil to soudruh Dybenko. Ten se pouze strašlivě opil, stejně jako celá jeho armáda a když se přiblížili Němci, tak bolševici utíkali na nejbližší nádraží a vlaky ujeli až k Volze.
Němci se zastavili proto, že jim vázlo zásobování, na další postup neměli sil a nutně potřebovali své síly na západní frontě.
Na Dybenka vydal Lenin zatykač. Jen s velikým štěstím unikl oprátce. Zachránilo jej to, že Němci nepostupovali dále.
Přesto byl vytvořen mýtus. Mýtus o tom, jak Rudá armáda dosáhla svého prvního vítězství.
A od té doby se v Sovětském svazu slavil Den Rudé armády právě 23. února. Později byl přejmenován na Den obránce vlasti a dodnes jej Rusové slaví za účasti prezidenta a vlády.
Soudruh Pavel Dybenko, slavný "vítěz" od Pskova a Narvy, měl soudružsky vtipný konec. Byl zatčen a obviněn ze špionáže pro Spojené státy. Ve vězení napsal dopis pro Stalina. V něm rezolutně tvrdil, že nemůže být americký špión, protože neumí americky. Ale nepomohlo to. Byl zastřelen 29. července 1938.