Je to absurdní a paradoxní, ale navzdory objektivní situaci na frontě, která se od doby ukrajinské protiofenzivy u Charkiva vytrvale zhoršuje, zájem o dění na Ukrajině upadá. Veřejnost otupuje. Světoví politici své postoje nijak nezpevňují.
Vypadá to, že pro veřejnost a média 21. století jsou tři měsíce války zhruba limitem jejich zájmu. Nechám stranou, co by dělali v době, kdy zuřila válka Třicetiletá... Je zcela neuvěřitelné, jak je možné, že tři měsíce a tři dny poté, co Rusko začalo páchat největší zvěrstva v Evropě od konce druhé světové války, je Rusko stále ve společnosti civilizovaných národů.
Většinu sankcí se jim daří obcházet. Zabavený majetek oligarchů je nepatrný zlomek, který ani nestojí za řeč. Na Putina stále nebyl vydán mezinárodní zatykač. Naopak, vesele s ním všichni jednají.
A takhle bych mohl pokračovat dlouho. Ale nestěžujme si jen na Německo, Francii či Maďarsko. Naše vláda nakupuje, ano, prostřednictvím Německa, ale to je irelevantní, plyn z Ruska v nebývalých objemech. Dnes a denně financujeme ruskou válku.
Nálada veřejnosti je čím dál horší. Už se neřeší příčina (Putinova invaze na Ukrajinu), ale následek (zdražování prakticky všeho). Denně čtu příběhy o tom, jak se odtud Ukrajinci raději vracejí i na východní Ukrajinu, protože cítí, kolik lidí je zde nechce.
Přiznejme si, že anti-ukrajinská část společnosti začíná pomalu, ale jistě tahat za delší konec provazu. Děje se to tak všude. A tady se dostávám k jádru pudla.
Politici si postupně začínají uvědomovat dvě věci:
1. Růst cen je dlouhodobě neudržitelný.
2. Situace, jaká byla v únoru, kdy bylo jednoznačné, že Ukrajina bojuje i za naši svobodu, pomalu odeznívá a to čistě z toho důvodu, že ruská armáda už teď utrpěla tak hrozivé ztráty, že ve zbytku Putinova života nebude pro Evropu představovat hrozbu (snad kromě Gruzie).
A tohle vše mění. Lidé se přestali cítit být sami o sobě bytostně ohroženi. V ten moment to pro ně začala být "ukrajinská válka", která jim pouze ztrpčuje život. První vlaštovky jsou vidět na italsko-maďarském mírovém návrhu či na "myšlenkách" Kissingera.
Postupem času bude Ukrajina Západem více a více tlačena k tomu, aby se s Ruskem "nějak domluvila". Dříve se říkalo: "Proč umírat za Gdaňsk?" Dnes se bude říkat: "Proč mít drahý plyn kvůli Donbassu?"
A to není to nejhorší. Jakožto lidé netrpící válkou nemáme, co mluvit do toho, jestli Ukrajinci vydrží bez masivní pomoci Západu dál bojovat. Mnohem horší a strašlivější precedent nastane, pokud skončí boje, uzavře se nějaká mírová smlouva, ve které Rusko získá území a Západ, protože už je po válce, zruší všechny protiruské sankce.
Ano, jak jsme si řekli, sankce Rusko nezlikvidují. Ale jsou pro ně jistým způsob nepříjemné. Ale i tohle po válce s největší pravděpodobností skončí. Musíme si uvědomit, že Ukrajinu velmi pozorně sleduje Čínská lidová republika. Pokud uvidí, že stačí překlenout nějaké krátké období sankcí, výměnou za zisk území, bude to pro ni jasný signál, že může chystat invazi na Taiwan.
Momentálně se hraje o všechno. Hraje se o budoucnost Ukrajinců, budoucnost Taiwanců, ale i budoucnost celého svobodného světa. Právě v těchto chvílích nesmíme polevit. Právě v těchto chvílích musíme být nejpevnější. Odpustit si své vlastní pohodlí, svůj vlastní komfort.
Ano, asi zchudneme. Ano, nebudeme si zřejmě žít, jako před 24. únorem 2022. Ale co je to proti tomu, žít ve světě, ve kterém Rusko a Čínská lidová republika aplikují svou imperiální politiku?