Závěrečný díl série o Holodomoru bude trochu jiný, než ty předchozí. Pokusím se zde najít odpověď na otázku: "Proč se něco tak příšerného stalo?" Vše, co zaznělo v předchozích třech dílech byla tvrdá fakta. Nyní nám nezbude, než se přesunou na tenčí led.
Úvodem si musíme ujasnit několik premis, ze kterých budeme vycházet:
1. Soudruh Stalin nedělal nikdy nic "jen tak". Nebyl jako Hitler a nevraždil prostě proto, že "by neměl rád Ukrajince". Vše dělal kvůli něčemu. Vždy sledoval vyšší cíl.
2. Sovětský svaz nebyl normální země a sovětská vláda nevládla normálním způsobem. Přemýšlel jsem, jak Vám nejlépe přiblížit způsob vládnutí v SSSR. Představte si to jako mafii. Mafii, v jejíchž čele je Don. Ten má velmi úzký okruh nejbližších spolupracovníků, ale nikomu zcela nedůvěřuje. A takto postupuje struktura dále. Na každé "úrovni" je skupina lidí, která je přímo podřízena úrovni vyšší a dohlíží na úroveň nižší. Při zadávání jakýchkoli příkazů Donem se striktně uplatňuje metoda, že nikdo neví ani zlomek informací navíc, než kolik nutně potřebuje, aby splnil svůj konkrétní úkol.
3. Ruské archivy nejsou otevřené, ale i kdyby je jednou někdo otevřel, mnoho nám to neobjasní. To přímo vyplývá z bodu B. Jestliže se Stalin rozhodl, že učiní něco zásadního, co se týkalo např. zemědělství, pozval si na svou daču příslušné lidové komisaře. Ale např. lidový komisař vodní dopravy pozván nebyl. Jinými slovy, informace o tom, co se bude dít, dostalo nezbytně nutné minimum lidí a ti informace postupně šířili dále. Stejnou metodou.
Z těchto vyjmenovaných důvodů se nám nikdy nedostane do rukou přímý důkaz tvrzení, které před Vámi budu rozvíjet. Omlouvám se za tak dlouhý úvod, ale nebylo by bez něj možné příběh adekvátně odvyprávět.
Pojďme tedy na to: Proč Stalin způsobil Holodomor na Ukrajině?
Cílem Stalina nebyl "jen" komunistický Sovětský svaz, ale rovněž komunistická Evropa a komunistický svět. Tento velký bolševický sen byl na čas znemožněn díky zázraku na Visle, když polská armáda porazila sovětskou a zastavila její postup do nitra Evropy. A tento cíl řídil vše, co soudruh Stalin dělal.
Teď se musíme trochu vrátit. Do let 1916 a 1917. Rusko totiž fakticky neprohrálo WWI proto, že by ji porazil nepřítel. Německo, válčící na dvou frontách, opravdu nemůže porazit Rusko. Ale proto, že se rozpadlo zevnitř. V zemi došlo k totálnímu rozkolu. A to nejen ve společnosti ale hlavně v armádě. Nic nefungovalo. Vojáci odmítali plnit rozkazy, docházelo k masivním dezercím, obyvatelstvo kolaborovalo s nepřítelem.
Toto všechno Stalin velmi dobře věděl a nehodlal připustit, aby se to opakovalo. Tomu podřídil vše. Dříve, než mohl vystavět a vyzbrojit Rudou armádu, se kterou, jak doufal, dojde až k Atlantiku, musel zkonsolidovat ruskou společnost. Totálně ji přetvořit. Vychovat nové generace, které budou zcela oddány myšlence socialismu, zlikvidovat ty, kteří jsou otevřeně proti režimu a co ne nejdůležitější, zastrašit většinu. Prvotním cílem domácí politika Stalina byl strach. Vytvořit atmosféru strachu, kdy k Vám, kdykoli, bez sebemenšího důvodu, může vtrhnout OGPU/NKVD, sebrat Vás a Vy vůbec nebude vědět, proč se to stalo. Prostě se rázem ocitnete, v lepším případě, v gulagu a třeba se za deset let, když budete usilovně pracovat, vrátíte. Pouze takováto společnost zvládne utrpení jakkoli dlouhé, jakkoli krvavé a jakkoli katastrofální války.
Že Stalin v této své politice uspěl, ostatně můžete sledovat dnes, když pozorujete, jak sankce jen utvrzují obyvatele Ruska, že je nutno se ještě více semknout na svým vůdcem. Tohle mají vsugerované od Stalina.
A na Ukrajině došlo k tomu, že se zde sešly hned dva, výše zmíněné body. Jednak zde byla velká skupina lidí, u kterých bylo jasné, že SSSR nikdy nebudou loajální (kulaci) a jednak zde byla společnost, která jen čekala na to, až ji někdo ruské nadvlády zbaví. Proto bylo její velkou část třeba zlikvidovat. A zbytek zastrašit.
Stalin věděl, že největší riziko domácí vzpoury, v případě války, je na Ukrajině. Nutno uznat, že měl pravdu. Věci budoucí mu daly zapravdu. On to totiž "trochu" na Ukrajině přehnal a tak, i přes všechen strach, se spousta Ukrajinců přidala na stranu Němců. Přidala se na jejich stranu zcela přirozeně. Do momentu, než zjistila, že nacisté jsou podobné svině, jako komunisté. Stalin totiž málokdy odhadl míru. Může se totiž stát, že když člověka vystrašíte příliš, pochopí, že tak jako tak zemře, a proto se Vám postaví na odpor.
Stalinův plán velkého útoku na Evropu však nevyšel. Původně zřejmě plánoval zaútočit na jaře 1942. K tomu vše v armádě směřovalo. Překvapil jej však extrémně rychlý pád Francie. Stalin doufal, že na západě dojde k opakování Velké války a až spolu budou imperialisté pár let válčit, on jim vpadne do týlu a projede slabou Evropou jako nůž máslem. Neschopná Francie mu však situaci nutně zkomplikovala a Stalin tak o nějakých devět měsíců své plány uspíšil. K útoku na Evropu mělo dojít v červnu či červenci 1941. Dle série nepřímých důkazů, které přinesli pánové Mark Solonin a Viktor Suvorov je velmi pravděpodobné, hraničící s jistotou, že den mobilizace Rudé armády měl být 23. červen 1941.
K tomu však nikdy nedošlo, protože německá vojska zaútočila na SSSR nad ránem 22. června 1941. Německý útok se tak stal faktickou záchranou Evropy. Pokud by Sověti zaútočili jako první, německá armáda by neměla šanci je zadržet a celá Evropa by byla rudá.
Od Vladivostoku po Lisabon by vlála rudá vlajka. Možná dodnes.