Válka skončila, lidé slavili a dívali se s nadějí do mírové budoucnosti. V Sovětském svazu a především pak na Ukrajině, však obyvatelé umírali dále. A zcela zbytečně. Hladomor je zpět.
Protože hladomor let 1946-47 je ještě méně známý, než "slavný" Holodomor let třicátých, pokládám za nutné Vám jej přiblížit a více vysvětlit jeho pozadí a především pak politické motivy sovětského vedení.
Hladomor totiž nikdy nevzniká jen tak. Vždy k němu někdo dopomůže. Mezi hladomory 30. a 40. let v SSSR je přirozeně několik zásadních rozdílů, ale také i několik společných rysů. Naprosto zásadní faktor je bolševické zničení venkova a přirozených procesů v zemědělství, které fungovaly stovky let. Představa, že systém kolchozů dramaticky zefektivní zemědělskou činnost byla zcela naivní. A na naivitu bolševiků bohužel nedoplatili sami bolševici, ale především venkované.
Hlavním rozdílem, oproti hladomoru let třicátých, bylo, že válka významným způsobem poničila Ukrajinu a její pole. Stejně tak celý Sovětský svaz ve válce přišel o mnoho mužů, kteří nyní v zemědělství chyběli.
Avšak, i přes všechny nepříznivé okolnosti nebylo vypuknutí hladomoru nezbytné. Ano, přebytek by určitě v SSSR v nejbližších poválečných letech neměli. Lidem by se nijak dobře nevedlo. Ale hladomor? Ten nastat nemusel. Proč tedy nastal?
Protože soudruh Stalin měl své politické cíle. A předním cílem sovětské politiky 40. let byla východní Evropa. Druhá světová válka neskončila tak, jak si Stalin přál. Došel pouze k Berlínu, ač bolševici od říjnové revoluci snili o pochodu k Atlantiku. Německa měl jen část. Rakouska rovněž. V Československu byl víceméně ještě částečně demokratický režim. V Řecku proti komunistům povstal národ a vypukla občanská válka. Do toho spojenci tlačili na svobodné volby v Polsku.
Stalin také věděl, že vzít si ještě "kousek" Evropy silou není možné. Musel tedy udělat maximum proto, aby podpořil komunistické strany v Evropě, ty ve svých zemích převzaly moc a poté se z nich staly sovětské satelity. Takový byl plán soudruha Stalina a byl ochoten pro jeho naplnění udělat vše a především, obětovat minimálně milion (k počtu obětí se ještě dostaneme) svých občanů.
Celé to bylo až ďábelsky jednoduché. V Evropě po válce nebylo mnoho jídla, pole byla zničená či zaminovaná, mužů málo. A tohle byla příležitost. Nešlo o nic jiného, než o sebrání (především) obilí rolníků v SSSR (nejvíce pak na Ukrajině) a dodání tohoto obilí do evropských zemí, ve kterých komunistické strany potřebovaly posílit své pozice.
Díky takhle jednoduché operaci, kterou odsoudil k smrti své občany, vytvořil v mnoha Evropanech pocit, že Sovětský svaz se o ně postará. A tito lidé pak ochotně volili a podporovali komunistické strany. Do Polska, Východního Německa, Československa či Maďarska tak proudil jeden nákladní vlak plný obilí za druhým.
A v SSSR lidé hladověli. Na Ukrajině byla situace nejhorší. Právě odtud ukradl Stalin nejvíce obilí, právě zde byla válka nejničivější a právě zdejší země přišla již před válkou o nejvíce lidí. Jen na Ukrajině zemřelo hladem na 300 000 lidí. V přímo závislé (na ukrajinském obilí) Moldávii dalších 100 000 lidí. V celém zbytku SSSR pak půl milionu lidí. Ano, toto číslo je větší, než 400 000 mrtvých na Ukrajině a v Moldávii, avšak, pokud to přepočteme na počet obyvatel, zjistíme, že Ukrajinci a Moldavané umírali násobně více, než třeba Rusové.