Tentokráte Vám povím o tom, co zažili Poláci pod nadvládou Sovětského svazu. Nebudu psát o Katyni. Všichni to znají. V jejím okolí bylo zavražděno na 20 000 Poláků. Budu psát o něčem mnohem horším.
Vše rozpoutal rozkaz NKVD č. 00485. Tento šílený rozkaz byl rozsudkem smrti nad více než 110 000 Poláků žijících v meziválečném období v Sovětském svazu. Byl vydán 11. srpna 1937 lidovým komisařem vnitřních záležitostí Nikolajem Ježovem.
Abychom vše správně pochopili, musíme se vrátit o nějakou dobu zpět. Omlouvám se, že to bude trochu delší, ale pokládám za nutné historii ruské nadvlády nad polským obyvatelstvem rozepsat, protože dodnes není příliš známá.
Už v době prvního dělení Polska roku 1772 se část Poláků dostala pod ruskou nadvládu. V průběhu dalších dvaceti let bylo mezi Prusko, Rakousko a Rusko rozděleno celé Polsko. Pruská a rakouská nadvláda šla snést. Ruská byla brutální.
Poláci se proto postupně pokusili o několik povstání. Rovněž se připojili k Napoleonovi, protože věřili, že jeho vítězství jim přinese svobodu. Ostatně, v polské hymně se dodnes zpívá "Příklad dal nám Bonaparte." Avšak, Napoleon bohužel prohrál a Polsko tvrdě zaplatilo. Stoletím plným represí.
Po první světové válce se konečně, po skoro 130 letech, znovu objevilo na mapě Evropy Polsko. Okamžitě bylo napadeno bolševiky. Ač se po zázraku na Visle podařilo Rudou armádu vytlačit a porazit, nepodařilo se osvobodit celé, historicky polské území, a jeho část zůstala pod nadvládou SSSR.
Zhruba 750 000 Poláků tak žilo, po ukončení Polsko-sovětské války a nastávajícím (krátkém) míru v Evropě, pod Stalinovou krutovládou. A právě na ně, spolu s Ukrajinci, měl Stalin, znajíc jejich historii a vůli se nepodvolit, nejvíce spadeno.
A nyní se vracíme do konce 30. let. Stalin stabilizoval moc v zemi, vytvořil atmosféru udavačství, domovních důvěrníků, a všudypřítomného strachu. Před plánovanou válkou za "osvobození" Evropy od zlých imperialistů, zůstával před soudruhem Stalinem poslední úkol. Zlikvidovat či deportovat rizikové menšiny v SSSR. Poláky, Ukrajince a v menším měřítku i Němce. A zároveň očistit stranu a armádu od lidí, u kterých si nebyl zcela jist jejich stoprocentní poslušností.
Nastává období tzv. Velké čistky. Jen během Velké čistky nechal Stalin povraždit kolem milionu lidí. Tento velký teror ovšem nejvíce odnesli Poláci. Ukážeme si to na několika číslech. SSSR měl v oné době kolem 160 000 000 obyvatel. Poláků zde žilo kolem 750 000. Počet obětí Velké čistky činil asi 1 000 000 lidí. Poláků bylo zabito 110 000. Přes deset procent obětí Velké čistky byli Poláci, ač tvořili necelé půl procento sovětské populace!
Není to tedy tak, jak se obvykle prezentuje, že Stalin vraždil hlavně armádní důstojníky, straníky a "nedůvěryhodné". Ano, početně jich bylo nejvíce, ale poměrově ne. V letech 1937 a 1938 došlo k zcela nevídanému honu na Poláky. Jednotlivé místní úřadovny NKVD v oblastech, kde Poláci žili, dostaly kvóty, kolik Poláků mají zatknout a kolik popravit. Protože všichni chtěli na vedení NKVD a na soudruha Stalina udělat dojem, začal mezi jednotlivými sekcemi NKVD probíhat doslova závod, kdo postřílí více Poláků a kdo splní kvóty nejdříve.
Když se podařilo splnit kvóty, žádaly místní NKVD o jejich zvýšení. A po zvýšení kvót následoval další závod v honu na Poláky. K úspěšnému honu a především proto, aby byly kvóty splněny co nejrychleji, používali agenti NKVD veškerých prostředků. Domovní důvěrníci hlásili, kde žijí lidé s polskými jmény. Agenti NKVD intenzivně procházeli telefonní seznamy a hledali polská jména. Ve školách učitelé hlásili polské žáky. Díky takto intenzivní snaze NKVD se podařilo zlikvidovat více než 110 000 Poláků, bez jakéhokoli soudu, v průběhu pouhých pár měsíců.
Poté následovaly násilné deportace rodin tzv. "zrádců vlasti" na Sibiř. Dodnes přesně nevíme, kolik polských rodin bylo takto deportováno. Většina se ovšem již nevrátila. Ženy se udřely k smrti a děti, které přežily, byly následně "převychovány", aby z nich nevyrostli Poláci, ale Rusové. Nelze tedy říct, jaký byl počet obětí. Tento rozkaz NKVD č. 00486 se týkal především polských a ukrajinských rodin.
Když si pak Hitler a Stalin rozdělili Evropu, dostal Stalin pod svou moc další miliony Poláků. Opět nastala vlna vraždění. Jen mezi lety 1939-1941 bylo zavražděno dalších 200 000 Poláků. 300 000 Poláků bylo uvězněno. Přes 1 500 000 Poláků bylo deportováno na Sibiř.
Tito lidé nespáchali žádný zločin. Nic neprovedli. Prostě u nich jednou ve čtyři ráno zabušila NKVD a to byl jejich konec. Mnozí z nich si museli vykopat i vlastní hrob. Provinili se pouze tím, že byli příslušníci hrdého národa, který se Rusku nikdy nepodvolil.