Aneb, jak nejlépe odpovědět na to otázku: Kdo vyvolal první světovou válku?
Jedním z hlavních cílů II. Internacionály bylo zamezením všem budoucím válkám. Jednalo se především o reakci na krvavé italské Risorgimento a Francouzsko-pruskou válku z let 1870-71. Proletáři mnoha evropských zemí se shodli, že pokud ještě někdy budou proti sobě chtít panovníci válčit, nepřipustí, aby vůbec samotná válka začala. Vznikla dohoda, že pokud nastanou mobilizace, socialistické strany v jednotlivých zemích vyhlásí neomezenou generální stávku.
Poté viděli dvě východiska. Buďto vláda ustoupí a nebo propukne třídní, občanská válka, ve které bude proletariát bojovat proti buržoazii. Ale v žádném případě, už nikdy, to signatáři II. Internacionály zdůrazňovali, nebudou dělnici bojovat na bitevních polích mezi sebou. Jak dnes již víme, celá II. Internacionála se sesypala jako domek z karet.
Odpověď na otázku, proč se tomu tak stalo, musíme spíše než v historii, hledat v psychologii davu. Po atentátu na Franze Ferdinanda pohltila Evropu zcela nevídaná atmosféra vášně, bojechtivosti, pomsty a touhy jít do války. Politici, a především novináři "přitápěli" pod kotlem nacionalismu. Docházelo k útokům nejen na pacifisty, kteří odmítali válku jako takovou, ale i na ty, kteří říkali, že nejdříve by se mělo jednat.
Evropská města projela vlna demonstrací lidí požadujících válku. Republikáni stáli na demonstracích vedle socialistů a křičeli v Paříži: "Na Berlín!" Ve Vídni proběhla obří demonstrace, na které desítky tisíc dělníků skandovalo: "Smrt všem Srbům!"
A takhle bych mohl pokračovat dále, ale raději se u tohoto bodu zastavím. Jen stěží bych našel něco absurdnějšího, než vídeňské dělníky, které monarchie nikdy nezajímala, kteří se vzpírali vojenským odvodům a zastávali internacionální socialismus, jak chtějí jít do války, protože jim zastřelili arcivévodu. Něco takového se nedá vysvětlit. Jediné, co lze z července 1914 chápat, je francouzská touha po odplatě za rok 1870.
Ale Vídeňští dělníci? Ne, to nelze pochopit. Vše je o to horší, že právě tato série demonstrací strhla politiky, kteří již nechtěli ustoupit ani o krok ze svých pozic. A to právě proto, že by byli doma považováni za zbabělé zrádce svého národa.
Jen a pouze tato celoevropská atmosféra umožnila rakousko-uherské vládě odeslat tak šílené ultimátum Srbsku. Pokud by v celé Evropě nebyla touha válčit, nemohla by situace dojít až sem. Srbská vláda dokonce zvažovala, že tyto zcela nepřijatelné podmínky příjme, ale pak si uvědomila, že by ji pověsili vlastní občané.
První světovou válku tedy nevyvolali v prvé řadě politici, ale prostý lid.
A nelze nevznést na závěr filozofickou otázku: Bylo by to dnes jiné? Byli by lidé roku 2022 stejně válkychtiví jako lidé roku 1914?