Rád bych Vám představil hrdinu, na kterého svět neprávem zapomněl. Pana Čiune Sugiharu. Narodil se 1. ledna 1900 v Japonsku a zemřel 31. července 1986. A za války zachránil kolem pěti tisíc židů.
Čiune Sugihara zastával v průběhu 30. let různé funkce v japonské diplomacii. Působil například v okupovaném Mandžusku a zde také získal důležité zkušenosti pro práci diplomata. Protože vztahy mezi Německem a Japonskem nebyly v době těsně před a v první fázi druhé světové války úplně růžové a především Japonci neměli k Němcům příliš velkou důvěru, rozhodli se, že do Evropy vyšlou schopného diplomata, který bude působit jako konzul v Litvě. Právě z této země bude moci vhodně pozorovat chování Německa a zároveň sloužit jako špion v Sovětském svazu.
Sugihara velmi přesně odhadl, kdy nastane německý útok na SSSR. Pravidelně o tom informoval japonskou vládu a i díky tomu získal její další důvěru. Rovněž si po příjezdu do Litvy všiml, kolik je zde židovských uprchlíků z Polska či Německa.
Je nutno si uvědomit, že sovětský antisemitismus nebyl o mnoho menší, než ten německý a ač zde židům (zatím) nehrozila smrt, octili se v pasti. Proto nutně potřebovali víza některé třetí země, která není ve válečném stavu se Sovětským svazem.
A v tento moment nastupuje na scénu Sugihara. Jediná cesta, jak utéct před Hitlerem z Litvy v té době byla přes Transsibiřskou magistrálu. Do Vladivostoku, odtud lodí do Japonska a z Japonska do USA. Z dnešního pohledu se jeví až neuvěřitelně, že těmto židům, pomohli pouze dva lidé. Čiune Sugihara a Jan Zwartendijk. Sugihara vydával židům na japonském konzulátu japonská víza. Zwartendijk pro změnu na nizozemském konzulátu víza pro Curaçao. Zwartendijk takto zachránil kolem 2 500 židů. Sugihara dokonce dvakrát tolik.
Abychom naplno docenili hrdinství Sugihary a jeho maximální snahu zachraňovat lidské životy, je potřeba říct, že jednal proti jednoznačným a direktivním nařízením japonské vlády, které takové jednání svým konzulům zakazovaly. To, že Sugihara neuposlechl a jednal na vlastní pěst, je v kontextu japonské kultury a tradic něco zcela neobvyklého a až neuvěřitelného.
Když zjistil, že jeho konzulát v Litvě bude uzavřen a on přesunut jinam, pracoval v posledních dnech na tvorbě víz až 20 hodin denně. Do úmoru vypisoval ručně jedno vízum za druhým takovým tempem, že za den byl schopen vydat tolik víz, jako běžně za celý měsíc. Poslední den v úřadu se šel omluvit ostatním židům, pro které nestačil vydat víza. Když jeho vlak odjížděl z nádraží v Kaunasu, Sugihara otevřel okno a vyhodil z něj desítky prázdných papírů, na kterých bylo pouze razítko a jeho podpis.
Posléze byl přesunut do Berlína. Rovněž působil nějakou dobu v Praze. Na závěr jeho působení v Evropě byl v Rumunsku, kde jej zadržela Rudá Armáda a přes rok věznila. V roce 1946 se vrátil, stejnou trasou, jakou posílal do japonských měst židovské uprchlíky, po Transsibiřské magistrále do rodné země.
Za své jednání během války, kdy místo práce pro japonskou vládu a shromažďování informací, vydával víza, za to, že jednal proti nařízením vlády, byl propuštěn z diplomacie. Ocitl se až v takové společenské nemilosti, že raději odjel pracovat do Sovětského svazu.
Zaslouženého ocenění se dočkal až pouhý rok před svou smrtí, kdy mu byl udělen titul Spravedlivý mezi národy. A ač se japonská vláda za své jednání vůči jeho osobě omluvila, dodnes zůstává jeho jméno pro běžné Japonce takřka neznámé.