Mašínové, Vašek a Milan pomalu poznávají, jak to ve zdejším hospodářství chodí. Velí mu dvě ženy. Jedna se zde narodila, má kluka a již starého otce. Druhá je uprchlice z východního Pruska.
Dopoledne přijde zdejší žena do stodoly pro trochu slámy. Nedívá se vlevo, vpravo. Ani ji nenapadne, že by ji mohl někdo pozorovat. Kluci jsou v naprostém tichu, schování jen pod tenkou vrstvou slámy, aby je nebylo vidět. Když žena odejde, pokračují v šeptané debatě.
Večer se opět vydají to temné noci pro něco k snědku. Všimnou si, že za stodolou je stará jabloň, na které zůstalo ještě pár jablek. Rychle je otrhají a rovným dílem rozdělí mezi sebe. Pak je opět čeká dlouhé pumpování vody rezavou a vrzající pákou.
Už se trochu uklidnili. Mají hezký úkryt a byť sláma není nejpohodlnější lože, alespoň jim není zima, nezmokají a nečelí ledové větru. V noci slyší vojenské transportéry pohybující se po okolí a vidí, že čas od času někdo vypálí světlici. VoPo je stále intenzivně hledá.