Další noc a další den v jámě. Každá minuta se vleče jako věčnost. Kluci jsou úplně ztuhlí, bolí je všechny svaly v těle. I ten nejmenší pohyb je náročný a vysilující. Vyhrabat se však zatím nemohou.
Okolí je stále plné VoPo. Trojice stále slyší zvuky náklaďáků, které jezdí sem a tam. Každou chvíli proletí vzduchem letadlo. Světlomety dělají z noci den. Mašínové rozhodnou, že vyrazí nejdříve zítra večer a to jen za předpokladu, že uslyší, jak náklaďáky odjíždějí pryč. V jámě tedy budou trpět i nadále. Je to k nesnesení.
Pokud chce Radek, Pepa či Milan na malou, musí se všichni přesunout, vytvořit trochu prostoru a umožnit jednomu z nich, aby vyhrabal malou díru, do které se následně vymočí. Tohle se opakuje mnohokráte za den.
Ačkoli již třetí den nic nepili, ledový písek jim podchladil ledviny. Potřebují co chvíli močit. Hlouběji v jámě je málo místa, a tak musí jeden druhému pokaždé rozepnout a následně zapnout kalhoty.
Ale co naplat, přežili už horší věci. Všichni doufají, že zítra vyrazí.