Po příjemné noci v jehličí se nikomu nechce ven a už vůbec ne zpátky do jámy. Ale musí. Přes to nejede vlak. Je to právě železná vůle, která je již takřka tři týdny drží naživu. A prokáží ji i teď.
Krátce před úsvitem opouští trojice jehličí a vrací se lesem na místo svého původního úkrytu. Už je světlo, když se jim konečně podaří nasoukat zpátky do jámy a zamaskovat úkryt.
Smůla z minulého dne je provází i dnes. Hned dopoledne začalo pršet a nepřestalo až do večera. Po celodenním dešti jsou promočeni na kost, klepou se zimou a netěší se na nic jiného, než na příchod noci a návrat do teplého jehličí.
Večer opět vylézají z jámy, ostatně, mají to již natrénované a utíkají lesem, aby byli co nejdříve ve svých vytoužených hromadách.
Hromady jehličí jsou tak husté, že uvnitř nejsou promočené ani po dlouhém a vytrvalém dešti. Kluci se zahrabou tak hluboko, jak to jen jde a stráví zde celou noc.
K ránu je čeká ještě jeden návrat do jámy, ale už teď jsou rozhodnutí, že další noc se vydají na cestu.