Kluci se opět chystají vydat do chladné noci. Oblékají stále ještě trochu mokré svršky, ale Pepa nemůže najít svůj kabát. A to je pořádný problém. Nejde pouze o kabát. Pepa v něm má kompas a hlavně pistoli.
Všichni jsou rozmrzelí, nevyspalí, drkotají zuby a do toho všeho ještě mají hledat kabát. Čas jim kvapem běží, potřebují totiž naplno využít každou minutu noci k pochodu. Po nějaké době najde Pepa pistoli. Sláva. To je nejdůležitější. Nechápe sice, jak je možné, že našel pistoli, ale kabát ne, když právě onu pistoli měl schovanou v kabátě, ale to teď není podstatné. Ztratili až příliš času a už musí vyrazit na cestu. Alespoň, že teď neprší, sice je pořád hodně chladno, ale když nebudou moknout, půjde se jim lépe.
Radek, Pepa, Milan, Vašek a Zbyněk pochodují celou noc. Cestou narazili na pár stromů, na kterých zůstalo ještě několik malých jablek. Vzhledem k tomu, jak velký měli kluci hlad i tato jablka jim chutnala jako kaviár.
Nad ránem začíná mrznout. A to nejhorší teprve přijde. Sněží. K ránu 6. října padá první letošní sníh. V lese plném statných borovic to zapíchnou. Dál se jít ani nedá. Na zemi se sníh mění v bláto, je jim strašná zima, jsou promrzlí až na kost. Najdou velkou prohlubeň a pokusí se nad ní z větví vytvořit provizorní "střechu."
Všichni přemýšlejí. Co teď. Co dělat. Je jasné, že do Berlína po svých nedojdou. Na vlakových nádražích jsou hlídky a i kdyby to chtěli risknout, nemají žádné marky, aby si koupili jízdenky.
Zbývá tedy jediná možnost. Zastavit nějaké auto, svázat řidiče a dojet do Berlína.