Dne 30. prosince 1922 vznikl Svaz sovětských socialistických republik. Jedná se o téma tak obsáhlé, složité a komplexní, že by vydalo na stovky článků či desítky knih. Proto bude dnešní článek jiný, než ostatní. Bude to zamyšlení na základě fakt.
Roku 1908 napsal básník Alexander Blok tato prorocká slova: "V srdci Ruska tiká bomba." Debatovat o historické nutnosti některé z událostí je vždy složité. A ne, opravdu nejde říct, že ruská únorová revoluce a později bolševická revoluce byla nevyhnutelná. Avšak...
Richard Pipes zmiňuje, že nejnápadnějším rysem ruské společnosti na přelomu 19. a 20. století byla všudypřítomná nenávist. Radikálové nenáviděli carský režim. Rolníci nenáviděli "odpadlíky" z občin. Muslimové nenáviděli Armény. Kazaši nenáviděli Rusy. Rusové nenáviděli Stolypina. Všichni společně nenáviděli židy. Inteligence nenáviděla konzervativce. Liberálové nenáviděli bezpečností složky státu. Socialisté se vzájemně nenáviděli mezi sebou. Rusko této doby bylo plné zloby, zášti a nenávisti. Nespočtu pogromů a všudypřítomného násilí.
A prakticky každodenního terorismu. Nebyl zabit pouze car Alexander II., ministři či generálové. Dle různých odhadů bylo jen v posledních dvaceti letech před VŘSR zavražděno ruskými radikály přes 20 000 státních a oblastních úředníků. To je průměr takřka tří vražd denně.
Zpětně vzato je velmi lehké vyjmenovávat chyby carů Alexandera III. a Mikuláše II. (především Nicky jich udělal hodně), které vedly k únorové a v důsledku i říjnové revoluci. Stejně tak lze spekulovat, zda by k revolucím došlo, nebýt ruského vstupu do Velké války.
Ovšem, když se zamyslíme nad výše zmíněnými okolnostmi a stavem ruské společnosti, zjistíme, že sud s prachem pouze čekal na první jiskru. Země, plná nenávisti, jako by byla připravena a čekala, až ji převezme osoba plna nenávisti.
Když Pjotr Struve vzpomínal na první setkání s Leninem, zmínil, že Iljič neměl takřka žádné povahové rysy. Jeho jediným rysem byla nenávist, která z něj doslova čišela. Slovy Struveho: "... byla odpuzující a strašlivá, pramenila z tvrdých, téměř zvířecích emocí a odporu. Byla chladná, jako Lenin sám."
Lenin dělil všechny lidi pouze na dva typy. Přátele a nepřátele. Trockij jednou zmínil, že Lenin je novodobý Robespierre a v tomto případě se Lev Davidovič Bronštejn rozhodně nemýlil. Politiku nebral jako střet idejí, ale jako válku, kde je nutno druhou stranu zcela zničit.
Maxim Gorkij kdysi napsal, že Lenin nikdy neuvažoval v kontextu lidí, jako lidských bytostí. Nic pro něj neznamenaly. Myslel jen na strany a na masy. Podobně vzpomínají na Lenina i další lidé, kteří jej dobře znali. Svou nenávistí dovedl oslovit ruské nenávistné masy.
Důležitý faktor, který je zde třeba zmínit a který je naprosto zásadní pro pochopení nejen bolševické revoluce v Rusku, ale celosvětového komunismu: Komunisty nezajímají státy, národy, společnosti, lidé či jejich vlast, ale pouze celosvětová komunistická revoluce.
Lenin v mnoha dopisech ze Švýcarska píše, že si přeje porážku Ruska ve Velké válce, protože to bolševikům pomůže k převzetí moci. Avšak, ani ovládnutí Ruska, největší země na světě, nebyl cíl bolševiků. Byl to jen a pouze odrazový můstek k celosvětovému komunismu.
Toto je velmi zásadní zmínit a zopakovat. Bolševici nepřebrali v Rusku moc proto, aby jej ovládli, spravovali a vytvořili komunistický ráj na zemi, ale proto, aby získali dostatečně velkou a silnou základnu k vývozu komunismu do Evropy a celého světa.
Někdy se zmiňuje, že bolševici úmyslně přesunuli hlavní město Ruska z kosmopolitního a západního Petrohradu do tradiční ruské Moskvy. Není tomu tak. V únoru 1918 se německé armády přibližovaly k Petrohradu a Lenin prostě utekl. A tak vládl z Moskvy. Na Rusku nezáleželo.
Když se bolševikům podařilo s Němci podepsat brestlitevský mír a později, díky naprosto nebývalému teroru zvítězit v občanské válce, i hned upřeli svou pozornost ke svému hlavnímu cíli. Vývozu komunismu do světa. Na to, proč v tom nebyli úspěšní, si odpovíme někdy jindy. Nyní se zaměřme na skutečné cíle. Lenin v květnu 1918 pronesl tato slova: "Prohlašujeme, že zájmy socialismu, zájmy celosvětové revoluce jsou nadřazené zájmům národa a zájmům státu." Bolševikům bylo úplně jedno, kolik Rusů padne a jak skončí Rusko. Jen když ovládnou svět.
Důvod, proč vyvést revoluci do světa nebyl pouze ideologický, ale rovněž praktický. Ruští bolševici věděli, že ovládli zcela zaostalou zemi, takřka bez průmyslu, plnou staromódních rolníků a že v dlouhodobém boji s kapitalismem nemá komunismus sebemenší šanci uspět. Ano, tento fakt, který nechápou někteří naivní lidé ještě dnes, si uvědomoval a několikrát jej zmínil, i sám Lenin. Hned v prvních letech však ztroskotaly všechny pokusy o vývoz revoluce prostřednictvím Rudé armády. Finsko, Pobaltí i Polsko bolševiky porazili. Stejně tak neuspěly ruskými bolševiky podporované revoluce v Německu, Bavorsku či Maďarsku. Co hůře. Tyto snahy byly dokonce kontraproduktivní. Pokusy o komunistické revoluce zastrašily veřejnost ve střední a západní Evropě a umožnily vzestup fašismu a později nacismu. Tyto ideologie hlásaly, že jen ony dovedou národy ochránit před komunismem. Dnes již není sporu o tom, že pouze strach z komunismu umožnil italským fašistům uchvátit moc v zemi. Ironicky to byla právě fašistická Itálie, kdo jako první poslal do SSSR svého velvyslance.
1. Ve všech zemích na světě vytvořit komunisté strany.
2. Všechny komunistické strany budou, jak řekl Zinověv, "pobočkou ruské komunistické strany".
3. Komunistické strany mají získat podporu, vstoupit do parlamentu a odborů.
4. Až nastane příležitost, mají převzít moc.
Závěrečná rezoluce obsahovala následující: "Každý zvolený komunistický poslanec si musí uvědomit, že nebyl zvolen proto, aby vykonával vůli svých voličů, ale že je agitátorem strany vyslaným do nepřátelského tábora s cílem plnit její rozhodnutí. Zodpovídá se pouze straně."
Jinými slovy, komunističtí poslanci neměli hájit zájmy své země, ale zájmy své strany. A jejich strana měla poslouchat a plnit příkazy ruské komunistické strany. Tento princip je nutno mít na zřeteli až do dnešních dnů: Každý komunista je trojským koněm Ruska.
Velká říjnová socialistická revoluce a vznik Svazu sovětských socialistických republik jsou nejen největší tragédie 20. století, ale zřejmě i největší tragédie v dějinách lidstva.
Nástup bolševiků k moci v jedné zemi odsoudil k smrti sto milionů lidí po celém světě.