V Petrohradu stále není chléb. Ženy, které stály ve frontě celou noc strhávají další k demonstracím. V průběhu dne zaplaví Petrohrad demonstrace až 50 000 lidí. Jsou slyšet volání nejen po dodávkách chleba, dřeva a uhlí, ale také po konci absolutismu a vystoupení z války. Nicky stále není o situaci informován a nějakou dobu ještě nebude. A Alix řeší úplně jiné problémy.
Alix: "Představ si, že Olga a Alexej dostali spalničky. Olga má celý obličej osypaný, baby to má spíše v ústech, hodně kašle a bolí ho oči. Oba leží ve tmě. Jsme všechny v letních sukních a v bílých pláštích. Když někdo (kdo se nebojí) přijde, převlékneme se do šatů. Ostatní děti se tomu asi taky nevyhnou, přála bych si, aby to dostaly co nejdříve. Nebylo by jim aspoň tak smutno v zatemněném pokoji a netáhlo by se to tak dlouho."
V situaci, kdy probíhaly kritické hodiny a doslova šlo o osud impéria a rodu Romanovců, Alix běhá z jednoho pokoje do druhého a strachuje se o zdraví svých dětí. Komorník Volkov jí sice sdělí, co se v Petrohradě právě odehrává, Alix však příliš nevnímá a informaci po chvíli zcela vypouští z mysli. Za celý den neinformuje svého muže o vážnosti situace.
Nicky dostane pouze krátkou zprávu od ministra vnitra Alexandera Protopopova, že situace v hlavním městě je pod kontrolou. Zde je nutno dodat, že dodnes není jisté, zda tuto informaci dostal car již 23. února (8. března) či až o den později. Každopádně nijak nereaguje.
Večer, kdy Petrohradem doslova duní hlasité volání po odstranění "té Němky" (carevny), Protopovova, konci války a někteří lidé dokonce volají po odstranění cara, zasílá Nicky Alix telegram, který zní jako z jiného světa.
Nicky: "Byl slunečný a chladný den. Po příjezdu tu na mě čekalo obvyklé osazenstvo s Alexejevem (Michail Vasiljevič Alexejev byl náčelník hlavního štábu ruské armády). Půl hodiny jsme si pěkně povídali, potom jsem si uklidil pokoj a dostal Tvůj telegram o spalničkách. Nemohl jsem tomu ani uvěřit. Tak je to nečekané! Musí to být pro Tebe jistě velmi únavné a zneklidňující, Holubičko moje. Třeba teď přestaneš přijímat tolik lidí, viď?"
Na tomto místě musíme cara přerušit a poslední větu vysvětlit. Jak již bylo řečeno, Nicky Alix hluboce zbožňoval a miloval na ní úplně vše. Pouze jej čas od času dráždila její úpěnlivá snaha plést se do všech státních záležitostí. Například mu běžně navrhovala, kterého ministra by měl vyhodit a kterého dosadit na jeho místo. Zde se tedy snaží Alix naznačit, že by bylo dobré v této situaci nechat jednání na něm.
Pokračujeme v telegramu: "Píšeš mi, že mám vládnout pevnou rukou. A máš naprostou pravdu. Buď si jista, že na to nezapomínám, ale to ještě neznamená, že musím každého kolem sebe okřikovat. Klidná poznámka nebo pádná odpověď velmi často docela stačí."
Dějiny někdy mají neuvěřitelný smysl pro ironii. Právě tato slova píše Nicky Alix v momentně, kdy jeho trůn začíná nenávratně padat. Teď by stále ještě mohl situaci zachránit. Stačilo by z fronty stáhnout pár loajálních pluků a vyslat je do Petrohradu. Nicky to neudělá.