Dne 6. června 1944 se začala vojska Spojenců vyloďovat v Normandii. Události sledovala, prostřednictvím vysílání BBC, celá Evropa. Po takřka pěti letech války ucítili lidé šanci na vítězství. A stejně tak doufal Zadní dům v ulici Prinsengracht v Amsterdamu.
Tento článek nebude ničím konkrétním výjimečné či objevné. Nepůjde o fakta, o kterých většina lidí zatím neslyšela. Pouze bych Vám chtěl zprostředkovat, na základě zápisků z deníku Annne Frank, jak Evropané vnímali a sledovali první dny po vylodění v Normandii. Věřím, že s podobnými nadějemi dnes sledují novinky z fronty prakticky všichni Ukrajinci. A my s nimi. Tak, jako v roce 1944, se i dnes lidé radují z každé osvobozené vesnice, z každého, byť nepatrného, vojenského úspěchu. A věří, že úspěch přinese konec strašlivé války.
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 6. června 1944: "This is D-Day," oznámilo ve dvanáct hodin anglické rádio, a právem! "This is the day," invaze začala! Dnes ráno v osm hodin hlásili Angličané: Těžké bombardování Calais, Boulogne, Le Havru a Cherbourgu a Pas de Calais. Dále bezpečnostní opatření pro obsazená území: Všichni lidé, kteří bydlí v pásmu do 35 km od pobřeží, se musí připravit na bombardování. Pokud to bude možné, hodlají Angličané hodinu před bombardováním shazovat letáky. Názor zadního domu u snídaně v devět hodin: "To je zkušební vylodění stejně jako před dvěma lety u Dieppe." Hlášení v němčině, holandštině, francouzštině a jiných jazycích v deset hodin: "The Invasion has begun!" Tedy přece jen "pravá" invaze. Anglické vysílání ve dvanáct hodin: "This is D-Day." Generál Eisenhower promluvil k francouzskému lidu: "Stiff fighting will come now, but after this the victory. The year 1944 is the year of complete victory, good luck!" Anglické vysílání v jednu hodinu: 11 000 letounů je nepřetržitě ve vzduchu, aby přepravilo vojáky a bombardovalo německý týl. 4000 vyloďovacích plavidel a menších lodí nepřetržitě přistává mezi Cherbourgem a Le Havrem. Anglické a US oddíly se už dostaly do těžkých bojů. Zadní dům prožívá maximální vzrušení. Blíží se teď skutečně to dlouho a toužebně očekávané osvobození, o němž se už tolik mluvilo, které je však příliš krásné, příliš pohádkové, než aby mohlo být pravdivé? Daruje nám tento rok, rok 1944, vítězství? Dosud to nevíme, ale naděje v nás probouzí život, dodává nám odvahu, znovu nás posiluje. Neboť musíme statečně překonat mnohé úzkosti, strádání a utrpení. Jde nyní o to, abychom zůstali klidní a vytrvalí, raději zatneme nehty do masa, než bychom nahlas křičeli. Nejkrásnější na invazi je pro mne pocit, že se blíží přátelé. Ti strašliví Němci nás tak dlouho deptali a nasazovali nám nůž na krk, že přátelé a záchrana jsou pro nás všecko. Nyní to už neplatí jen pro Židy. Možná budu moci v září nebo v říjnu zase chodit do školy!"
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 9. června 1944: "Invaze se vyvíjí skvěle, báječně! Spojenci obsadili Bayeux, vesničku na francouzském pobřeží, a bojují teď o Caen. Je jasné, že mají v úmyslu odříznout poloostrov, na němž leží Cherbourg. Dějí se přitom neuvěřitelné věci. U mikrofonu byli i ranění, kteří jsou už zase v Anglii. Navzdory mizernému počasí letadla létají nepřetržitě. Slyšeli jsme z BBC, že Churchill se chtěl zúčastnit invaze společně s vojsky, jen na radu Eisenhowera a ostatních generálů od tohoto plánu upustil. Představ si, takový starý muž a jakou má odvahu! Už je mu určitě sedmdesát. Tady vzrušení trošku polevilo. Přesto doufáme, že do konce roku válka skončí. Bude taky načase. Bědování paní van Daanové se už nedá poslouchat."
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 13. června 1944: "Invaze pokračuje pořád ještě skvěle navzdory mizernému počasí, četným bouřím, lijákům a rozbouřenému moři. Churchill, Smuts, Eisenhower a Arnold navštívili včera francouzské obce, které Angličané dobyli a osvobodili. Churchill byl na torpédovém člunu, který ostřeloval pobřeží. Zdá se, že ten muž, jako tak mnozí jiní, nezná strach. Záviděníhodné."
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 23. června 1944: "Angličané začali velký útok na Cherbourg. Podle Pima a van Daana budeme 10. října určitě osvobozeni. Rusové se účastní akce a začali včera ofenzivu u Vitebska, přesně na den tři roky po německém vpádu."
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 27. června 1944: "Všechno jde náramně dobře. Dneska padl Cherbourg, Vitebsk a Zlobin. Určitě je spousta kořisti a zajatců. U Cherbourgu padlo pět německých generálů, dva byli zajati. Teď mohou Angličané dovážet na pevninu co chtějí, protože získali přístav. Celý poloostrov Cotentin je tři týdny po invazi v anglických rukou, úžasný výkon! Tři týdny po D-day ještě neminul den bez deště a bouře, jak tady, tak ve Francii. Ale tato smůla nebrání Angličanům a Američanům ukázat sílu, a jak ukázat!"
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 30. června 1944: "Špatné počasí, nebo "bad weather from one at a stretch to 30th of June". Válka báječně pokračuje: Padl Bobrujsk, Mogilev a Orša, spousta zajatců. Tady všechno all right. Nálada stoupá. Naši hyperoptimisté triumfují."
Výběr ze zápisu v deníku ze dne 21. července 1944: "Teď už jsem plná naděje, teď to konečně jde všecko dobře. Ano, opravdu, jde to dobře! Báječné zprávy! Na Hitlera byl spáchán atentát, a tentokrát ho neprovedli ani židovští komunisté nebo angličtí kapitalisté, nýbrž ryzí Germán, německý generál, který je hrabě a kromě toho ještě mladý! "Božská Prozřetelnost" Führerovi zachránila život a on z toho bohužel, bohužel vyklouzl jen s několika šrámy a popáleninami. Pár důstojníků a generálů bylo zabito nebo zraněno. To je přece asi nejlepší důkaz, že existuje mnoho důstojníků a generálů, kteří mají po krk války a rádi by Hitlera svrhli do nejhlubších hlubin."
Těmito slovy končí předposlední zápis v deníku Anne Frank. Ten poslední je datován 1. srpna 1944. O pár dní později, 4. srpna 1944, byla Anne Frank spolu se svou rodinou a dalšími obyvateli Zadního domu zatčena, odvezena do internačního tábora a později do Osvětimi.
Anne Frank se osvobození a toliko vytouženého konce války nedožila. Zemřela v táboře Bergen-Belsen pár týdnů před jeho osvobozením. Stejně tak se konce války, bohužel, nedožije spousta Ukrajinek a Ukrajinců. Ale všichni věří a doufají. A my s nimi. Pomáhejme jim.